Paavo Nurmi

Paavo Johannes Nurmi (13. června 1897, Turku – 2. října 1973, Helsinki) byl finský běžec a devítinásobný olympijský vítěz. Na Letních olympijských hrách 1920, 1924 a 1928 získal ze 12 disciplín celkem devět zlatých a tři stříbrné medaile. Patří mezi hlavní představitele pomyslné finské skupiny sportovců přezdívaných Létající Finové, mezi které jsou řazeni například i Ville Ritola a Hannes Kolehmainen. Ve dvacátých letech 20. století byl nejlepším světovým běžcem na středních a dlouhých tratích, držel světové rekordy na tratích od 1500 metrů až po 20 km. Ve svém vrcholném období držel řadu 121 po sobě jdoucích vítězství v závodech, jejichž vzdálenost se pohybovala v rozmezí od 800 metrů do 10 000 metrů, přičemž v běhu na 10 000 metrů zůstal po celou svoji kariéru neporažen, tj. po celých 14 let. Po ukončení své aktivní sportovní kariéry se zaměřil na trénink finské běžecké reprezentace a v období zimní války během druhé světové války vycestoval se svým běžeckým svěřencem Taistem Mäkim do USA, aby zde získali prostředky pro Finsko na boj se Sovětským svazem. Dále se zaměřil na prodej textilu ve své galanterii, výstavbu bytových komplexů a trh s akciemi, což z něj učinilo jednoho z nejbohatších lidí v celém Finsku. Při zahájení LOH 1952 v Helsinkách společně s Hannesem Kolehmainenem zažehl olympijský oheň. Jeho běžecké úspěchy, nové metody tréninku a běžecký styl se staly inspirací pro budoucí generaci běžců. Díky jeho úspěšné kariéře se činil oblibě po téměř celé zemi a z běhu učinil mezinárodně populární sport. Je mu připisováno prvenství v používání stopek jakožto tréninkové metody pro odměřování časových úseků nejenom při trénincích, ale i při závodech, v nichž mu pomáhaly kontrolovat své tempo. Stal se tak jedním z prvních běžců, kteří svůj výkon analyzovali. Na základě něj vytvářel metody, jak zefektivnit průběh závodu tak, aby dosáhl co nejlepších výsledků. Nemohl se zúčastnit Olympijských her 1932, protože jej IAAF penalizovala za údajné pobrání peněžní výhry na závodě v Německu v roce 1931.